Imagine...

4. května 2011 v 22:07 | Cemetery385 |  One-Shot-Frerard
Krátké, ale ze života... :D

Bez dechu jsem stál u dveří, které byly lehce pootevřené, jen tak málo, aby někdo mohl škvírou nahlédnout na to, co se děje za nimi.
Věděl jsem, že tady nemám co dělat, že kdyby mě někdo nachytal, nejen, že bych se propadl na místě hanbou, ale riskoval bych i přátelství. Přátelství s Gerardem, který se právě nacházel za oněmi dveřmi.
Po několika skleničkách na baru, kdy jsme si namlouvali, že slavíme Nový Rok, jsme se každý rozešli do svých pokojů, abychom tak vydatným spánkem přivítali přicházející noc. Já však nedokázal přestat myslet na jeho jemné rty, co se oddělovaly při slovech, které vypouštěl z úst takovým způsobem, že mi vlastně ani nedávaly smysl. Dokázel jsem vnímat jenom souzvuk jeho sametového hlasu, který mi způsoboval trhavé záchvěvy v útrobách břišních svalů.


Zdálo se, že jsem přišel v pravou chvíli - Gerard se právě vrátil z koupelny a na sobě měl jen tmavé seprané tričko s několika rýsujícími se skvrnami od vody, co způsobila vlhké kůže a boxerky černé barvu. Ty mu dokonale obemínaly štíhlá stehna a pevný zadek. V ústech se mi tvořila až přesmíra slin a já je ztěží polykal. Bylo to jako byste měli před sebou dort, který zoufale toužíte okusit, ale někdo vám přivázal ruce za záda a vy jste tak naprosto bez šance, naplnit svoji tužbu.
Gerard se sklonil k posteli a sebral ručník, kterým si začal energicky vysoušet vlasy. Omámeně jsem sledoval, jak mu tu a tam z konečků ukápne krůpěj vody a rozstříkne se kamsi do prostoru.
Pak udělal něco, co jsem ani v nejmenším nečekal. Prudce se otočil a přistihl mě, jak na něj zírám. Čekal jsem, že mě buď pozve dál s otázkou, co bych rád a nebo mu dojde, co jsem právě prováděl a s křikem mě doprovodí zpět do mého pokoje. Nestalo se však ani jedno z toho. Jen tak tam nehnutě postával a hypnotizoval mě pohledem. Rozcuchané vlasy mu sahaly až do očí a jedna neposedná kapka vody se uvolnila a svezla se mu přes tvář až na spodní ret jeho dokonalých úst.
Překvapeně jsem zamrkal a nenapadlo mě nic lepšího, než mu vykročit vstříc. Neohrabaně jsem za sebou zabouchl dveře a vyděšeně se otočil za až příliš hlasitým bouchnutím. Zdálo se mi, že celý hotel musí vědět, co se právě teď chystám udělat a já svým nerozvážným počínáním někoho přilákám. Zastavil jsem svoji chůzi asi tak pět kroků od Gerarda a přemýšlel, co udělám dál. Za tu dobu ani jeden z nás nepromluvil.
Gerard najednou uchopil spodní cíp svého trička a pomalu ho vyhrnul až ke krku, kde ho pak ladným pohybem dostal přes hlavu. Zahodil nepotřebný kus oblečení někam za sebe a stál teď přede mnou jen ve spodním prádle.
Nebylo pochyb o tom, že v našem myšlení se projevila souhra. Začal jsem tedy rozepínat knoflíky u své košile a bál se spustit zrak z jeho obličeje, aby si to snad ještě nerozmyslel. Pokojem se ozvalo jen slabé zašustění látky, která se "srazila" s podlahou. Nesměle jsem přistoupil blíž a jemně, snad abych mu svým dotekem neublížil, ho pohladil po tváři. Přivřel oči a přitlačil se těsnějí k mojí dlani. Ruka mě v tom momentě až pálila, jakoby jeho lícní kost byla ze žhavé oceli. Gerard mě popadl za zápěstí a prudce si mě přitáhl k sobě. Naše rty se spojily a bez dalších okolků jsme do naší hry nedočkavě zapojily i jazyky. Nejdříve jen špičky, pak jejich celou délku. Vychutnával jsem si každičký dotek a pohyb Gerardových rukou. Jednou na mém zátilku, pak na nahé kuži zad a nebo jemně kroužící okolo mých bradavek. Jeho počínání mě přivádělo k šílenství a proto mi tu a tam do jeho úst vyšlo přidušené zasténání. To ho však ještě víc pobídlo a už jsem cítil jeho prsty na mé rychle tvrdnoucí erekci. Ač to bylo jen přes látku kalhot, myslel jsem, že vyletím z kůže.
O téhle chvíli jsem snil celé věky a když se tohle vše najednou dělo, nedokázal jsem tomu uvěřit. Nečekal jsem, že by kdy mohl být tak svolný k takovým hrátkám. Nechtěl jsem si kazit iluze tím, že je jeho mysl možná omámena trochou alkoholu. Důležité bylo to, že na tuhle krátkou chvíli je jen můj.
Nastavil mi krk a já se nenechal dvakrát pobízet a zasypal ho lačnými polibky, zatímco on se zručně činil tam dole. Hlavou mi proběhla myšlenka na to, kdy z nás bude nahoře. Samozřejmě už jsem nějaké ty zkušenosti měl, ale o Gerardovi jsem nemohl s jistotou říci to samé. Ale i přesto jsem to odhodlal nechat vše na něm.
Zbavil mě teď už velmi nepohodlných ryflí a nepřestával mě přitom jazykem dráždit na podbřišku. Právě tam se mi konal úplný rej - každou chvíli se mi uvnitř až bolestivě stáhly svaly. Nedokázal jsem kontrolovat svoje tělo ani hlas, proto když mi jeho horká ústa pohltila penis, nevzmohl jsem se na víc, než jen instinktivní příraz k jeho rtům.
V zápětí jsem se předvědčil, že s orálním sexem tohoto typu už rozhodně zkušenosti má. Jeho jazyk mi přejížděl přes žalud a rty zase pevně obepínaly téměř celou délku mé erekce. Když ke své "práci" přidal i ruku, už to bylo příliš. Co nejjemněji jsem ho odstrčil. Naštěstí pochopil, že bych už moc dlouho nevydržel a beze slov se ke mně otočil zády. Neparně jsem zaváhal.
Upřel na mě vyčkávavý pohled typu - neboj, tohle už jsem dělal. Ale právě v ten moment se něco stalo. Na okamžik jsem v jeho očích zahlédl mísící se emoce -obzvlášťe ty, co zahrnovaly tužby těla- ale kdesi v pozadí a na úplnou chvilinku v nich proběhlo i sobectví. V některých lidech můžete číst jako v otevřené knize a jiní vám neumožní nahlednout téměř nikam. Ale v momentech kdy jsme obnaženi, býváme stejní.
Toto, jindy naprosto bezvýznamné zjištění, mě přimnělo zastavit se. Zpropadené myšlenky zapůsobily jako ledová sprcha. Nejvyšší touha odezněla stejně rychle, jak přišla.
Oddáhl jsem se od Gerarda, stále ještě připraveného na velké věci, a on byl naštěstí natolik důvtipný, že se svým počínáním také ihned přestal.
V duchu jsem děkoval bohu, že se neptal na důvod změny mého chování, protože bych ho slovy určitě nedokázal vysvětlit. Oba jsme seděli mlčky, zírajíc každý do jiného rohu pokoje a nechávaje v sobě zvolna vyprchávat chtíč.
Myslím, že hlavou mu proudily stejné věty jako mně, ale ani jeden z nás by je nahlas nevyslovil.
Zvedl jsem se z postele a Gerard téměř na setinu přesně udělal to samé.
Telepaticky jsme se rozhodli, že celý večer zameteme pod stůl a budeme předstírat, že se nic nestalo.
Ovšem, na jak dlouho… ?

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kisss kisss | Web | 5. května 2011 v 11:52 | Reagovat

Ah, sakra. Ten konec byl hodně ...zkratovej. Čekala jsem, co se bude dít a ono tohle. ,,Zameteme to pod koberec ..." Ideální řešení! Osobně je nemám ráda, lepší to vyřešit hned a ne až za pár ... dní, měsíců, let. :) A ze života, hm :) :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama