Leden 2010

Co oči nevidí (5)

18. ledna 2010 v 12:55 Co oči nevidí
Dneska trochu kratší...



Frank´s POV

Pohodlně jsem se usadil na jednoho ze zářivě červených křesel v Terryině pokoji. Už ani nevím, kdy si zrovna tenhle kus nábytku pořídila. Pořád něco dokupuje a zkrášluje. Je tím posedlá.

"Už musím dodělat tu malbu na stěně," povzdechla si a zpustila DVD přehrávač.

Otočil jsem hlavu směrem ke stěně nad postelí. Bylo na ní obrovské duhové slunce, rozdělené na dvě poloviny. Od Terry jsme věděl, že každá polovina bude provedena v různě jasných odstínech, aby to zdůraznilo "zlou a hodnou část světa".
Popravdě, nechápu, co to má za význam.

"Ach," povzdechla si, jakmile se jméno onoho herce objevilo v titulkách, "je prostě dokonalý," dodala, jakmile se ukázal v prvním záběru.

No, nebyl škaredý, ale na Gerarda samozřejmě neměl.
"Tak co na něj říkáš?" zeptala se s nadějí v hlase.

Jak kdyby na mém názoru kdoví jak záleželo. "Ujde."

"Věděla jsem, že se ti bude líbit," ihned si přibarvila moji odpověď.

Takřka v zápětí mě napadlo, co by na mě asi řekl Gerard. Možná bych se mu i líbil, pokud tedy nalézá zálibu v klucích.

Filmu jsem po celou dobu sledování nevěnoval válnou pozornost, protože děj mě nikterak neuchvátil. Podezřívám Terry, že film si sehnala jenom proto, že ten její krasavec tam má hlavní roli. Přetrpěl jsem tedy něco přes dvě hodiny a pak se odebral k odchodu. Terry mě ještě přemlouvala, ať u ní dneska přespím, ale odmítl jsem. Už od rána jsem neviděl Gerarda. Touha zase usednout k oknu byla příliš velká, než abych to vydržel do zítřejšího rána.
S Terry jsem si vyměnil pusu na tvář a vydal se domů ztemnělou ulicí.

Gerard´POV

Přes den se mi podivně rychle zhoršila nálada. Počkal jsem až se setmí a vyrazil na menší procházku. Vzal jsem to kolem sídliště a pak do parku. Cítil jsem, jak ze mě odpadá napětí z každým dalším krokem. Doma si někdy připadám jako v kleci. Jsou chvíli, kdy mě všechno začne štvát a musím ven, jinak bych se snad udusil.
Kopal jsem do malého kamínku na cestě, když jsem zahlídl, jak proti mně někdo jde. Zaostřil jsem a v blížící se postavě jsem poznal zase toho kluka z rána.
Divný, mám na něj poslední dobou štěstí. Chtěl jsem si ho pořádně prohlédnout, ale nestál jsem o bezduchý rozhovor. Hbitě jsem uskočil a přikrčil se za nejbližším keřem. Dřepěl jsem tam a ani nedýchal. Bylo by opravdu trapné, kdyby mě tady našel.

Vypadalo to, že taky nijak nespěchá, i přes pokročilou noční hodinu. Zajímalo by mě, kde byl. Možná u té Terry, což by bylo dost pravděpodovné, když spolu chodí.
Škoda, vypadá docela dobře...
Ale sakra, Gerarde! Vždyť ho ani neznáš a on na 100% gay není. Kdyby byl, nechodil by s ní.
Ale jinak je to přesně ten typ kluka, co se mi líbí. Delší tmavé vlasy, velké oči a styl. To mi prozatím stačí. Samozřejmě může být debil, ale na tom teď až tak moc nezáleží.
Budu ho nenápadně sledovat, abych zjistil, kde bydlí. Počkal jsem, až ujde několik metrů a vykradl se ze svého úkrytu.
Šel vlastně úplně stejnou cestou, jakou bych šel i já, kdybych ho nesledoval. Každou chvíli se musí někde odpojit. Ale ta chvíle nenastala. Zastavil se přímo naproti našemu domu.

Tak to mě podrž! On bydlí hned vedle a já si toho ani nevšimnu. Mohl bych vyzkoušet, jestli je ode mě z pokoje vidět do toho jeho. Samozřejmě nenápadně.


Frank´s POV

V předsíni jsem pár vteřin váhal, jestli mám riskovat návštěvu kuchyně a zkontrolovat, jestli je v lednici něco, co by se dalo sníst. Nakonec jsem tam šel. V zápětí jsem toho však litoval. Ze všeho nejdřív mě do nosu udeřil nechutný pach zvratků a moči. Pak mi zrak padl na mámu, která se v tomhle všem válela v bezvědomí na zemi u kuchyňské linky.
Z míry mě to nevyvedlo ani trochu, ostatně nebylo to poprvé, kdy se jí tohle stalo. Když to přežene, končívá takhle.

"Tak pojď," chytil jsem jí za ruce a dotáhl až do koupelny.

Tam jsem jí zbavil oblečení a všeho toho hnusu. Ona má jediné štěstí, že se přede mnou stydět nemusí. Ráno si totiž nepamatuje vůbec nic. Na rozdíl ode mě.
S námahou jsem jí oblékl do pyžama a uložil do postele. Něco opilecky mumlala, ale toho jsem si nevšímal. Čekal mě ještě úklid v kuchyni.

Nemohl jsem si pomoct, ale v kuchyni jsem zase musel nakrčit nos odporem. Ten smrad byl nesnesitelný. Ale uklidit jsem to musel. Nejvíc mě na tonhle všem štvalo, že jsem ještě pořád nemohl k oknu. Gerard už třeba dávno zatáhl žaluzie a já neuvidím nic.
A to bych svojí matce nikdy neodpustil.

Gerard´s POV

No tak... Už se mi ta doba, co stojím jako šmírák za oknem zdá jako celá věčnost! Možná šel rovnou spát a ani nerozvěcoval. Ale to je přece hloupoust, která sebevrah by se vystavoval nebezpečí, že o něco zakoupne než dojde k posteli...
No hurá! Hbitě jsem se přikrčil za tabulí skla a rázem jsem si připadal jako před několika minutami v parku. S rozdílem, že teď mě do zadku neškrábal nějaký keř.
Kluk si sundal tričko a mně se naskytl pohled na jeho potetovaný hrudník a paže. Skoro jsem zatajil dech. Jistě, na takouvou dálku rozhodně nebylo poznat, co má který obrázek znamenat, ale popravdě, víc mě teď zajímalo samotné tělo. I když s tetováním u mě jasně stoupl v ceně.
Záhy jeho pokoj pohltila tma a já se marně snažil najít alespoň drobný záblesk toho, co se v místnosti mého souseda děje.
Najednou se tam cosi pohnulo. Skoro bych přísahal, že jsem tesně u skla viděl jeho hlavu. Ale to je přece hloupost. Leda, že by nebyl jediný, kdo potají někoho sleduje...