Don´t let the lights go out (2) - THE END

15. října 2009 v 21:21 | Cemetery385 |  One-Shot-Frerard
Vím, vím, trvalo mi to... xD

"Stějně sis měl vzít dovolenou." upravovala Rebecca svému manželovi vzorně uvázaný uzel na kravatě rubínové barvy.
Dokonale ladila k černému saku a užším tmavým kalhotám. V jejich firmě museli oba vždy vypadat jako správní podnikatelé a pokud na sobě nemáte odpovídající oděv, lidé vás neberou vážně. To si uvědomili už dávno.

Gerard si už po několikáte povzdechl. Potřeboval odsud vypadnout a zase se zabrat do práce. Těch pár dní dovolené, co zařizovali stěhování, ho úplně vyčerpalo. Ale než by přiznal, že už nemůže, raději celou záležitost otočil v žert.

"Někdo musí živit rodinu, miláčku."

Dobře věděl, jak Rebecca nenávidí, když jí někdo přiřkne zaběhlý úděl matky v domácnosti a tím z tí udělá manželovu puťku. Nikdy se tak necítila a i kdyby měli dětí třeba dvacet, ten fakt by to nezměnilo.
Udělila mu políček a posledním letmým polibkem na tvář se s ním rozloučila. Ještě že Vendy bývá tak hodná a ona alespoň může pracovat.


Gerard vyřídil dvě rodiny, pro které už delší dobu scháněl vhodný byt a uvolněně se posadil do křesla. Žádné další zákazníky už nečekal a proto zvedl telefon a požádal sekretářku o oběd. Většinou se spokojil s nabídkou z čínské restaurace na rohu ulice a pořádně silnou kávou. Hlavně, že to bylo rychlé. Povolil si knoflík u saka a zavřel oči, opřený o polstrované opěradlo židle. Znamená to tedy, že má ještě asi dvacet minut, než se ozve zaklepání a Susan mu přinese jídlo. To je ještě dost času, aby...
Ale zaklepání se ozvalo mnohem dřív, vlastně ještě před tím, než Gerard stačil dostatečně vypnout.
Otevřel oči a sedl si trochu víc jako ředitel firmy.

"Susan, řekl jsem ti, co mi máš objednat!" zavrčel přes dveře.

"Omlouvám se, můžu přijít jindy."

Ve dveřích nestála Susan, ale jakýsi neznámý mladík. Zřejmě zákazník. Gerard ihned nasadil standartní úsměv a zvedl se ze židle, aby mohl za mužem zavřít dveře.

"Promiňte, myslel jsem, že jste moje sekretářka. Občas se ptá na úplně samozřejmé věci desetkrát. Posaďte se, prosím." pokynul rukou ke křeslu, zrovna takovému, jaké měl i Gerard, jen na opačné straně stolu.

"Co pro Vás můžu udělat?"

Muž si Gerarda chvíli prohlížel a najednou mu vyletělo obočí:

"Jsi to vážně ty? Gerard Way?"

Tohle nebylo to, co měl klient odpovědět. Gerard čekal spíš něco jako 'Hledám byt někde v centru za rozumnou cenu'. Byla to jako naprosto nepřevídatelná otázka pro robota, který jí neumí vyhodnotit, protože na ní nebyl naprogramovaný. Zaskočilo ho to.
Zahleděl se na toho chlápka a začal ho víc studovat. Delší černé vlasy, seprané dříny, jemné strniště. Nic zvláštního. Jenom ty oči mu něco připomínaly. Musel ho už někdy vidět. V tom si všimnul tetování na krku. Škorpión.
Jistě, po New Yorku behá tolik týpků se škorpióny na krku, ale tenhle byl jiný. Seděl před ním Frank Iero. TEN Frank, který ho před sedmnácti lety opustil, ale i přesto s ním strávil nejhezčí roky na střední. Bože! Vůbec by ho nepoznal! Tolik zmužněl. Výška mu sice zůstala, ale už to nebyl ten teenager, co si barvil vlasy na červeno a oči zvýrazňoval tužkou. Z Franka byl muž.

"Franku!" vylétl ze židle, div ji nepřevrátil a vrhl se mu do náruče.

Frank mu stisk ihned opětoval a oba se radovali z nečekaného shledání.

"Dlouho jsem tě neviděl. Potřebuju dům, tak jsem hledal nějakou realitku. Viděl jsem v seznamu tvoje jméno, ale přišlo mi směšný myslet si, že to budeš vážně ty. Ale zvědavost byla silnější, jak vidíš. Konečně tě zase vidím!" drmolil o překot Frank.

Zvědavost. Znamená to tedy, že na něj Frank myslel stejně jako Gerard? Že i přes ta léta si ho stále pamatuje? Proč se mu tedy neozval dřív? Věděl, kde bydlí a stejně se nezastavil. Asi by mu dali starou adresu, ale tam by se rychle dozvěděl, kam se teď přestěhovali. Bylo by to pro něj tak lehké a přesto to neudělal. Gerarda přepadla zlost. Taková, kterou nemůžete kontrolovat a se kterou to většinou končí špatně.

"Proč si mi ani jednou nenapsal?" odstrčil ho prudce, až Frank zavrávoral a málem upadl.

"Já... Myslel jsem, že by to stejně nemělo cenu. Tohle byla náhoda."

"Óó, sakra, Franku!" nasadil sarkastiský tón, "Nevymlouvej se! Víš, já ti to nikdy neodpustil!" znovu do něj strčil. Už začínal být hysterický, ale nemohl si pomoct. Sebekontrola zmizela někam hodně daleko.

"Pro mě to tenkrát bylo taky těžký! Hraješ si na ublíženýho, ale já tě kdysi miloval! Kurva, fakt jsem tě měl rád!" po tváří mu stekla slza.

"Do prdele, Franku..." přemohly ho city a znovu skončil obmotaný jeho pažemi.

Jak dlouho už necítil teplo jeho těla a jak moc po tom toužil. A teď je tady, jen o sedmnáct let starší.

send you your message of the light
that shadows in the night.
where's your undying love?
tell me the story of your life...

Vždyť teď ani neví, jak žije. Tolik se toho změnilo. Nemůže přece navázat na něco, co už neexistuje! Gerard má teď rodinu a žije šťastně. Proč to všechno měl zničit kvůli staré lásce ze střední?! Jenže jak může poručit lačnícímu tělu, které se zmítá ve vlnách rozkoše, která prudce narážejí do jeho útrob? Touha je silnější než on. Jeho tělo je příliš slabé na to, aby odmítlo něco, co má přímo před sebou. Už strádalo víc než dost.

When you're at the end of the road
and you lost all sense of control
and your thoughts have taken their toll
when your mind breaks the spirit of your soul
your faith walks on broken glass

Natlačil Franka na stěnu a zapil svoje rty do těch jeho. Odpor z Frankovy strany nepřicházel, tak pokračoval. Jeho ruce opustily ramena a přemístily se na boky. Pevně přišpendlil jeho tělo ke svému, aby tak ještě víc umocnil vzrůstající teplo v podbřišku. Jeho rty chutnaly pořád stejně. Stějně sladce a zakázaně jako kdysi. Jen vášeň v jejich počínání byla mnohem větší. Asi právě proto, že oba věděli, že dělají něco, co se neslučuje s jejich dnešními životy. Oběma v hlavě běžela myšlenka, jestli to má být právě on, kdo jejich nerozvážné počínání přeruší, ale ani jeden neměl sílu a čekal, až to udělá ten druhý.
Jak jednoduše se člověk nechá ovládnout nízkými pudy...

"Máte tady ten oběd -" asistentka překvapením ani nedořekla větu.

...Tentokrát zasáhl osud a nebo někdo ještě mocnější. Gerard si přistiženě upravoval límeček u košile a Frank v rozpacích klopil zrak do země.

Susan měla naštěstí tolik taktu a beze slov vycouvala ze dveří.
Oba muži proti sobě stáli a opět ani jeden nevěděl, co má říct, na svoje ospravedlnění. Frank konečně přemístil pozornost z tmavě červeného koberce na Gerarda. Najednou se celá ta situace zdála být až směšná. Aniž by se museli na nečem domlouvat, věděli, že ani pro jednoho tenhle polibek nic neznamená. Nebo rozhodně ne tolik, jako před sedmnácti lety...
Gerard se rozesmál a Frankie se k němu přidal. Pokud za dveře kanceláře pronikaly nějaké zvuky, musela si Susan myslet, že se nejspíš zbláznili.

"Omlouvám se." konečně promluvil Gerard.

"Já tobě taky. Přátelé?" napřáhl Frank ruku a vyčkával na Gerardovu reakci.

"Ti nejlepší." usmál se Gerard a pevně Franka objal. Jako kamarád a dokonce ten nejlepší...

Green day - 21 guns
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jennifer [ Love our Stories ♥ ] Jennifer [ Love our Stories ♥ ] | Web | 15. října 2009 v 21:50 | Reagovat

Výška mu sice zůstala :D :D :D :D

Škoda že Gee neutekl od ženy a neotevřel si realitní kancelář s Frankem :'( Budou se oba trápit :'( ♥

2 Klaudiqa Klaudiqa | Web | 16. října 2009 v 22:34 | Reagovat

jeziiis ja uz som myslela ze si to tam rozdaju priamo na stole :D take sklamanie hh..ale nieeee nahodou bola ta story napisana fakt pekne a neskoncilo to az tak zle :D chvalim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama