Srpen 2009

Don´t let the lights go out (1)

24. srpna 2009 v 12:32 | Cemetery385 |  One-Shot-Frerard
Tak je tu zase jedna jednorázovka. =) Trochu jsem se rozepsala, takže to výjde asi na dva díly. Tady je první.... =)

"Gee! Neviděl si tu krabici se skleničkami? Nemůžu ji najít." ozvalo se z chodby.

Becky vždycky brala všechno moc vážně. Ze sebemenší maličkosti byla hned ve stresu a chtěla mít všechno v naprostém pořádku. Když se teď stěhovali, lítala po rozházeném bytě jako pominutá a nemohla nic najít. Gerarda to nechávalo naprosto chladným. Svoji pracovnu si vyklidil, pomohl dokonce i s ložnící a už jenom čekal, až bude mít jeho žena připravené krabice k přenosu do auta. Zbytek už zařídí stězovací služba.
Gerardova realitní kancelář, kterou před pěti lety založil spolu s Rebeccou, začínala vzkvétat a tím pádem se konečně mohli pochlubit nemalou částkou na účtu, co stále narůstala. Byl na firmu hrdý a věnoval jí hodně času.Ale byla pravda, že od narození jejich dcery se snažil být doma častěji, aby jí a její matku nezanedbával. To by si nezasloužily. Jsou to nejcennější, co na světě má.
Malá Vendeta rostla do krásy. Byly jí teprve čtyři roky, ale už se mohla pochlubit černými vlasy do půl zad, oříškově hnědýma očima, pro které by Gerard zemřel a stěhově bílou pletí. To všechno zdědila po její krásné matce.
Zítra to bude přesně deset let, co se vzali. A právě nový dům s velkou zahradou měl být dárek k jejich výročí. Becky to nevěděla, snad si myslí, že Gerard na jejich kulatiny zapomněl, ale on má tohle datum nesmazatelně vyryté do paměti. I po těch letech svoji ženu miluje, i když si ještě na univerzitě myslel, že takhle dlouhé manželství, co v žádném směru neskřípe, je jenom cliché.

"Můžeš mi jít konečně pomoct?!" rozlětěly se dveře a v nich stála Rebecca jako bůh pomsty.

Gerard si jí představil jako nějakou bájnou bojovnici a musel se usmát.

Touch The One You Love

18. srpna 2009 v 17:30 | Dark_Eye |  Stories-Other
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Věnování: Někomu na kom mi opravdu záleží, někomu bez koho bych si neuměla představit život, Někomu s kým se neuvěřitelně povídá, Někomu koho mám opravdu ráda- mé úžasné ženě Nath:-*. Jsi vážně skvělá, jsi mi inspirácí a mám tě moc ráda!
Poznámka: Na konci každého tunelu je vždy světlo


What do you feel? (1)

9. srpna 2009 v 17:17 | Cemetery385 |  What do you feel?
Jak jsem slíbila. =)
Tady je první díl + prolog mojí nové story. Mikey je sice na blendu, ale moc dlouho si ve story neškrtne... xD Jak už jsem řekla, je to námět z jednoho filmu (jeden z mých nejoblíbenějších) a já se téměř striktně držím scénáře.
Snad vám to nebude vadit, ale podle mě do tohohle příběhu zapadne homosexualita přímo dokonale... xD
Please, commet...


PROLOG

Píše se rok 2036. Lidstvo má za sebou tři světové války, přičemž v té poslední byly použity nukleární zbraně. Přežilo jenom několik tisíců vyvolených. A ti se spojili. Vytvořili samostatný stát, svoji řeč, zákony a armádu - Grammaton Cleric. Přísahali si, že už nikdy pod jejich velením nedojde k dalšímu masakru. Že už nikdy ani jeden z nich na druhého nevstáhne ruku. Pokud za tím nebude stát vyhubení někoho z cituschopných. Ti musí být zičeni, protože porušili úmluvu a šli přes zákon.
Ptáte se, co je to za svět? Librie, jeden celek, který už nikdo není schopen zničit. Dokonalá souhra dokonalých myšlenek. A to jen díky léku, který vás naprosto znecitlivý. Oproství vás od smutku, hněvu, hluboké propasti melancholie a nenávisti. Vymažete s ním trápení, žárlivost a touhu po pomstě. To, že s těmito pocity zmizí i láska, radost a eufórie, je pro ně pouze spravedlivá daň.