Červen 2009

When the future is less than the present (11)

28. června 2009 v 13:28 | Cemetery385 |  Nepochopené předsudky
Tak jsem vaše komentáře přestala řešit a jak jsem slíbila, přidávám sem další díl. =)
Uděláte mi radost, když alespoň kliknete na anketu. Děkuji.



"Frankie!!" vypískla, na můj vkus až moc silně, Donna a vrhla se mi do náručí.

Zvláštní, nepřipadalo mi, že je to nucené, její stisk byl opravdu upřímný. To samé se dalo říct o Donaldovi. Jenže pocit, že jsem tu navíc mě zevnitř pořád víc nahlodával, i přesto, že ke stolu byla přistavěna další židle, že v hale byl uvolněný věšák, pokoj pro hosty teď byl kompletně můj a v botníku mi taky udělali místo. Pořád jsem si připadal jako host, který možná přespí a pak zase půjde. Dokonce bych jim i uvěřil, že ze mě mají radost, ale...

"Frankie, slyšíš mě?" zamával mi Mikey před obličejem rukou.

Přistiženě jsem zamrkal a vsadil bych boty, že i zčervenal.

"Můžeš si jít vybalit a já ti tady pak všechno ukážu. Máme úžasnou - "

"Ne, myslím, že to zvládneme sami." zkrotil jeho nadšení Gerard. Oddychl jsem si, protože Mikey byl přece jenom v jiné věkové kategorii a zatím mi k srdci nijak nepřirostl. Možná to bylo tou jeho vlezlostí, i když je pravda, že Gerard byl zpočátku stejný a teď už mi to nevadí.

"Tvoje koupelna je tady, uklízí tam Brooke, takže s tím si starosti nedělej."

When the future is less than the present (10)

15. června 2009 v 14:52 | Cemetery385 |  Nepochopené předsudky
Minule jsem se kýžených 11 komentářů nedočkala, tak vás o to tentokrát znovu prosím.
A když nenapíšete komentář, prosím vás o kliknutí na anketu...


Hodiny na mobilu ukazovaly právě 6:20, když mě vzbudil uširvoucí pláč mojí dcery. Proč nemůže ještě chvíli spát?!
Usnul jsem až kolem čtvrtý ráno, takže toho naspáno moc nemám. Vstal jsem a podíval se ven z okýnka. Nikde nikdo, jenom prázno.
Foukal ale docela silný vítr, protože mi přímo do okna narazila plechovka od piva.

"Sakra." zaklel jsem a starostlivě si prohlížel malý škrábanec na skle.

Podíval jsem se na Gwen, která pořád brečela. Kde jí mám ohřát mlíko? V boudě je jenom mizernej ohřívač a navíc věčně nefunguje. Bohužel mi ale nezbývalo nic jiného, než to s ním zkusit. Přijel jsem zpátky pod most, bundu si zapnul až ke krku a sedačku vynesl z vozu.
Přesně, jak jsem předpokládal - všichni měli ještě hlubokou půlnoc. Nechtěl jsem budit rozruch s dítětem, protože je pravděpodobné, že si mě s ní včera ani nikdo nevšiml. Je známo, že si tady lidi druhej den už nic nepamatují. Měl jsem teda čistej vzduch.