Find a way

23. února 2009 v 18:44 | Cemetery385 |  One-Shot-Frerard
Konečně se vám hlásím s jedním one-shotem. Je to takové na chvilku a pak si k tomu pusťte tu písničku. A ještě něco - berte to s rezervou. xD

"Kruci, kdo proboha vymešlel tuhle mapu?" zaklel jsem a přitom pořád otáčel ten kus papíru, co mi zbyl.

Měl jsem totiž menší nehodu, když jsem špatně nedovřel okýnko a mapa mi z něho vylétla. Sice jsem ji ještě stačil chytit, ale taky se mi ji podařilo pořádně roztrhnout. Druhý kus skončil někde na silnici zaváté sněhem. A to jsem přitom na tuhle cestu vyjel už včera, abych k našim stačil dojet. Bohužel jsem nečekal, že bude tak hrozně sněžit a já sotva uvidím na cestu, natožpak abych našel dům mých rodičů. Který normální člověk si brázdí Státy zrovna o Vánocích? Zřejmě nejsem normální, ale chtěl jsem mámě udělat radost. Přestěhovali se teprve nedávno a já ještě jejich nový dům neviděl a když jsou ty svátky...

Ale může mi někdo říct, kde to vlastně jsem?! Už to vypadá na Jersey, ale kvůli zhoršeným viditelnostním podmínkám to můžu jenom těžko určit. Kdyby mi sloužila alespoň ta mapa.
Musím odhodit svoji hrdost a někoho se zeptat. Kluk, co jde zrovna po chodníku a obličej si kryje rukama mi jde přímo do rány.

"Ahoj, prosím tě, kudy se jede do Fleminghtonu?" (A/N: To je fakt v NJ. xD)

"Rád vám poradím, ale nemusíte mi tykat. Pokud vím, neznáme se." odpověděl drze a přišel blíž k mému autu.

No, tohle! Může mu být tak sedmnáct, tak co si na mě vyskakuje! Ale musím říct, že mě jeho odpověď pobavila, takhle se ke mě ještě nikdo nechoval.

"Dobře. Já se tady vůbec nevyznám. Nemohl bys - teda nemohl byste jet se mnou? Klidně vám zaplatím." dodal jsem, když jsem viděl, že se mu to toho asi moc nechce.

Při zmínce o penězích se usmál a svolil. Otevřel jsem mu dveře pro spolujezdce a nechal ho nasednout.

Dnešní mládež je fakt neopatrná, když si sedne s kde kým do auta a nechá se odvést neznámo kam. Na tomhle klukovi ale něco bylo. Nebavili jsme se spolu, když nepočítám krátká slova, kterými mě navygovala. V delších pauzách si podupával nohou do rytmu písničky, co se linula z rádia. Snažil jsem se ignorovat lehce přihlouplý text a zaposlouchal jsem se do melodie.

(A/N: Doufám, že mě za to nezabijete. xD)



Zdálo se, že úplně zapomněl, že se mnou jede v autě - začal kývat hlavou ze strany na stranu. Vyprskl jsem smíchy, protože při tom vypadal tak legračně.

"Co je?" snažil se hrát uraženého, ale s pohupováním nepřestal. Bez přemáhání jsem rádio ještě víc zesílil a přidal se k němu.

Připadal jsem si jako blázen, ale když se rozesmál a přidal ještě divoké mrskání hlavou, všechny zábrany ze mě opadly. Cesta před námi byla sice úplně zasněžená, ale nikde nebylo ani živáčka, proto jsem se bouračky přiliš nebál.
Připadal jsem si jako opilý. Tenhle člověk zapříčinil, že jsem se ve svých jednatřiceti choval jako blázen. Ta hudba se mi vlívala do celého těla a mě úplně přestala zajímat nějaká cesta.

"Au!" praštil jsem se do hlavy a na vteřinku pustil volant. Zajíkal jsem se smíchem a třel si postižené místo.

Ani nevím jak, ale na silnici se najednou objevil zajíc. Spanikařil jsem a prudce dupnul na brzdu. Auto na zledovatělém asfaltě jen tak tak udrželo balanc, aby neudělalo "myšku", ale nemohl jsem zabránit tomu, abysme nezkončili v příkopě.
Křečovitě jsem svíral volant a vyděšeně zíral na zasněženou závěj, ve které jsme teď vězeli.

Mohl jsem se zabít a to všechno kvůli tomuhle mizernému skrčkovi! Pohledem plným vzteku jsem počastoval kluka sedícího na sedadle spolujezdce. Nevěřícně jsem koukal na jeho rty, které se cukaly v koutcích. V očích měl snad tisíc jiskřiček. Moc dlouho můj drsný pohled nevydržel a propukl v záchvat smíchu.
Nakvašeně jsem chytil za páčku k otvírání dveří, ale ta mi vyklouzla z rukou. Ten smrad se rozesmál ještě víc.
Musím ven, nebo ho zabiju! Na druhý pokus s otevřením dveří už jsem byl úspěšnější. Venku jsem se zabořil až po kolena do sněhu.
No, to se mi snad zdá! Nevěděl jsem, kam půjdu, ale musí to být co nejdál nebo budu mít na svědomí vraždu!
Jak nejrychleji to šlo jsem si razil cestu bílou hmotou, která mi ulpívala na riflích a tím mne zpomalovala. Srandu si ze mě dělat nebude! Otočil jsem se za zvukem - už byl taky venku.
Nehodlal jsem si ho všímat, za to mi nestojí! Bohužel jsem se musel otočit znovu, protože mě trefila sněhová koule.

"Hej! No tak, počkej!"

Zastavil jsem se, celý rudý vzteky. Stačil mě za tu chvíli doběhnout a teď jsme proti sobě stáli jako dva sokové v ringu. Jenom s tím rozdílem, že on to jako žádný zápas nebral. Pořád se mnou laškoval. Přišel až ke mě a culil se:

"Sluší ti to, když se zlobíš."

Tohle už je příliš. Asi nečekal, že se po něm oženu, proto mi nedalo moc práce ho chytit kolem pasu a shodit do sněhu. Vypískl jako malá holka. Už jsem se nezlobil. S ním se nedalo nic brát vážně. Přesto jsem mu chtěl dát zavyučenou. Byl jsem starší a vyšší, takže se nemohl moc bránit. Obličej jsem mu strčil do sněhu. Byl ke mě zády a já mu pevně svíral ruce za zády. Tisknul jsem ho k sobě zatímco plival sníh.

"Přestaneš mě srát?" naklonil jsem se k jeho mokrým vlasům, sržíc jeho ruce ve svých.

"Nic jsem neprovedl." obrátil obličej ke mě.

Z tváře mi zmizel úsměv. Tahle zblízka byly jeho oči úplně jiné. Přes nos mu stekla kapka rozpuštěného sněhu. Uvolnil jsem jeho ruce a za krk si ho přitáhl k sobě. Dýchl mi do obličeje a já pak naše rty spojil. Už tak dlouho jsem nikoho nelíbal. Zpočátku jsme jazyky úplně vynechávali. Jemně jsem ho kousal do spodního rtu a vychutnával si jeho horký dech na tvářích. Až pak jsem nechal jeho jazyk vstoupit do mých úst. Neměl jsem ponětí, jak dlouho jsme se tam na zemi líbali, ale když se naše rty oddělily, byl jsem jako ve snách. Z jeho očí se ani pro tentokrát nevytratil onen lesk. Co na něm ksakru je, že z něho nedokážu spustit oči?!
Beze slov se zvedl a úplně mokrý zamířil zpátky do auta. Šel jsem tiše za ním. Ve vzduchu visela nevyřčená otázka. Co to mělo znamenat a jestli to bude pokračovat. Nevěděl jsem, co mě k němu tak táhne, ale věděl jsem, že si ho nemůžu nechat utéct.

"V Fleminghtonu bydlím, takže mě tam můžete zavést. Vaše rodiče nebude těžké najít."

Nechápavě jsem na něho zíral. To je všechno, co mi řekne? Nic to pro něj neznamenalo?
Společnými silami jsme auto vytáhli a já zase nastartoval. Nevěděl jsem, jak pokračovat v rozhovoru. Přeskočila mezi námi jakási jiskra a nechtělo se mi věřit, že on by nic nezaznamenal.
Jenže ani jeden z nás nic neříkal. Fleminghton byl už jenom kousek od "naší bouračky", jak se ukázalo.

"Wayovi bydlí ještě dva bloky odtud, najdete je hned." otevíral dveře vozu a tahle věta měla být zřejmě jeho rozloučením.

"Ne! Počkej! Kdy tě uvidím?" snažil jsem se ho zastavit.

"Třeba se zase potkáme. Hraju tady každou sobotu v místním klubu." usmál se a zmizel za rohem.

Chtěl jsem ještě něco zakřičet, ale vítr mi bral slova od úst. Musím ho tam najít. Je mi jasný, že tenhle člověk mi dneškem nenávratně změnil život. A když za ním nepůjdu, uteče mi obrovská příležitost.
Nevím proč, ale je to tak. Vím to...

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FraGee FraGee | Web | 23. února 2009 v 20:01 | Reagovat

Haaaaa Frank flirtuje :D Nechává Gerarda jak trubku, chce aby za nim Gerard šel, no takhle se balej chlapi :D Pokráčko nebude? Byla by fakt škoda kdyby ne

2 Jennifer [ SBéééčko ♥_♥ ] Love our blog and Frerard x-* Jennifer [ SBéééčko ♥_♥ ] Love our blog and Frerard x-* | Web | 23. února 2009 v 20:14 | Reagovat

Heeey dobře ty xD úžasná jednorázovka ♥ a ještě taková písnička hh xD

3 fallen angel fallen angel | Web | 28. února 2009 v 10:55 | Reagovat

ta písnička xDxDxDxD *dead*

jinak úžasná jednorázovka :) moc pěkná :)

4 A. A. | 13. března 2009 v 20:06 | Reagovat

Tento blog som nasla akousi uplnou nahodou, ked som hladala nejake fotky z nejakej oslavy, kde bola Alicia s Mikeym,  o ktorych mi dnes kamoska vravela :D Ale nic lepsie sa mi nemohlo stat.. toto je uzasne. Paci sa mi ten koniec. Velmi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama